Historie

Státní opera je jednou ze čtyř scén Národního divadla.

Historická budova Státní opery byla postavena v letech 1886-1888 jako nové německé divadlo vídeňskou firmou Fellner a Helmer. Na vypracování architektonického plánu budovy, jejíž stavba byla financována prostřednictvím veřejné sbírky, se podílel mj. i autor vídeňského Burgtheatru Karl Hasenauer. Jedná se o cihlovou stavbu, která je tvořena jedním podzemím podlažím a čtyřmi nadzemními podlažími o zastavěné ploše 2 783,00 m2 a obestavěném prostoru 65 930,00 m3.

Budova Státní opery je postavena v neorenesančním stylu s použitím řeckých korintských prvků. Z průčelí divadla vystupuje výrazný portikus nesený osmi sloupy, nad ním je terasa s dalšími šesti sloupy zakončenými korintskými hlavicemi. Nad sloupovím je umístěn tympanon s reliéfem, zobrazujícím alegorickou postavu básníka, který se po boji Orfea s divokými menádami, průvodkyněmi boha Dionýsa, ujímá lyry a na okřídleném Pegasovi směřuje na horu Olymp. Nad vrcholem tympanonu je socha Fámy s trubkou a palmovou ratolestí (někdy označovaná jako Veřejné mínění), vlevo vidíme boha Dionýsa, jehož vůz táhnou šelmy, a vpravo sochu Múzy Thálie. Hlediště je bohatě zdobeno figurálními motivy, jinými štukovými ornamenty a bohatou freskovou výzdobou. Budova a její zázemí jsou významnou historickou památkou. Divadlo je považováno za jeden z nejkrásnějších evropských operních domů s vynikající akustikou a bohatou malířskou a sochařskou výzdobou.

V roce 1973 přibyla k historické budově nová provozní budova s jedním podzemním a pěti nadzemními podlažími, o zastavěné ploše 9 545 m2 a obestavěném prostoru 66 617 m3 . Návrh a vlastní stavbu zajišťoval tým pod vedením Karla Pragera. Jedná se o železobetonový skelet s nosnými pilíři, který je uzavřen unikátními skleněnými stěnami. Provozní budova byla vystavěna v letech 1969-1973 jako zázemí s energocentrem (vytápění a chlazení historické budovy Národního muzea, Státní opery a Federálního shromáždění), dílnami, kancelářemi, baletními sály, sborovým a nahrávacím sálem. Objekt vyrostl na místě původního vinohradského parku a v současnosti již také patří mezi kulturní památky. Jedná se o zadní trakt bývalého Federálního shromáždění, které nyní využívá Národní muzeum.